Zpracování informací z regionu spolupracující školy na téma historie pěstování révy vinné.
Historie pěstování révy vinné na Moravě
Počátky vinařství na Moravě spadají do období 3.století. Réva vinná, Vitis vinifera, se pravděpodobně dostala na naše území s vojáky římského císaře Marca Aurelia Proba, kteří si na území dnešní Moravy zbudovali vojenskou základnu. Římští vojáci nejenom že víno pili, ale také révu vinnou pěstovali, o čemž svědčí mnohé nálezy, především nález vinařského nože, ze zbytků římské stanice.
K rozšiřování vinic na Moravě dochází v 9.století za období Velkomoravské říše. S příchodem Konstantina a Metoděje v roce 863, při šíření křesťanství, bylo potřeba vína k bohoslužebným účelům.
V 11.a 12.století dochází k šíření a rozvoji vinařství převážně vlivem klášterů. První písemné zmínky o pěstování révy na Moravě jsou z roku 1101 a nachází se v zakládací listině benediktýnského kláštera v Třebíči, který byl obdarován několika vinicemi.
Ve 13.a 14.století se réva vinná rozšiřuje za zdi klášterů a těší se zájmu měšťanů, kteří zakládají nové vinice v okolí svých měst.
Na počátku 14.století se setkáváme s uplatňováním horenského práva, konkrétně Falkenštejnského, které upravovalo právní vztahy ve vinohradnictví a vinařství. Toto století je významné především pro vinařství v Čechách, kdy český král a římský císař Karel IV. vydal v roce 1358 nařízení o povinnosti zakládání vinic na jižních svazích v českých městech.
V 15.století je réva vysazována i na venkově. Množství vinic se zvyšuje a situace se stává značně nepřehledná. Množí se podvody a falšování vína což vedlo k zapsání všech vinic do Gruntových knih a vzniku podrobně propracovaných viničních řádů.
16.století je ve znamení vzkvétání obchodu s moravským vínem. Víno bylo vyváženo do Čech, Slezska, Rakouska, Saska i Polska. V tomto období můžeme zaznamenat největší rozlohu vinic o velikosti 20 000ha na Moravě a 3 500ha v Čechách.
Rozkvět v 16.století střídá úpadek ve století 17. Vinohradnictví a vinařství poznamenala třicetiletá válka a polovina vinic byla zničena nebo pustá.
Lepší časy nastaly za vlády Marie Terezie a Josefa II. kdy došlo k ulehčení života prostého lidu, a k částečnému obnovení vinic.
V 19.století nastává rozvoj průmyslu a to vedlo ke ztrátě zájmu o vinice. Vinohradnictví v minulosti prožívalo své vrcholy i úpadky, ale nikdy jejich pád nebyl tak hluboký jako v tomto století. Příčinou bylo zavlečení nových chorob a škůdců z Ameriky. Kořenová mšice-révokaz-byla objevena v roce 1890 v Šatově na Znojemsku a jejímu lavinovému šíření padly postupně za oběť prakticky všechny vinice. Nejen moravské vinice, ale vinohrady v celé Evropě byly téměř zničeny. V době největšího úpadku v roce 1930 zbylo na Moravě pouze 3870 ha vinic, což bylo nejnižší množství v historii.
Jejich postupná rekonstrukce v podobě výsadby vinic štěpovaných na podnože americké révy odolné proti révokazu spočívala také ve výsadbě vinic s omezenou odrůdovou skladbou a podle jednotlivých odrůd. S novými výsadbami zanikla místní vína vyráběná mícháním několika odrůd a vína s geografickými názvy jako mikulovské, hustopečské, pavlovické, znojemské nebo sedlecké vystřídala vína odrůdová.
Koncem 19. století právě díky potřebě boje proti chorobám a škůdcům vzniká na Moravě řada vinařských škol ve Znojmě, Valticích, Bzenci v Mikulově. Nejstarší vinařskou školou je vinařská škola ve Valticích, založena roku 1873, kterou absolvovalo mnoho vinařů z Moravy, Česka, Slovenska a Rakouska.
V roce 1995 byl vydán zákon o vinohradnictví a vinařství upravující podmínky pěstování révy a výroby vína.
Vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004, byl přijat zákon 321/2004 sb. na jehož základě je zakázána výsadba nových vinic. Současný stav v České republice je 19 500ha z čehož 96%, tedy 18 800ha se nachází na Moravě.
Přírodní podmínky vinařské oblasti Morava, ležící v severní oblasti pěstování révy vinné, jsou předpokladem pro vznik vín jedinečné kvality, která spočívá v jejich kořenité plnosti a široké škále jemných aromatických látek. Tak jako v dřívějších dobách, tak i dnes se na území Moravy rodí špičková vína s bohatou historií.
Historie vinohradnictví na Sandoměřské vysočině
Produkce hroznů má v jižním Polsku velmi dlouhou tradici. Vinohradnictví v oblasti Visly se objevilo odhadem asi před 1000 lety. Blízko Wawelských hor u Krakova byly nalezeny otisky révových listů. Z toho se dá usuzovat, že vinná réva v této oblasti rostla už před 23 až 12 milióny let. V blízkosti vesnice Winiarki u Sandoměře byla nalezena semena révy vinné. Velikost těchto semen dokazuje, že v 9. století se jednalo o vyšlechtěnou révu. Také jména vesnic na Sandoměřské vysočině poukazují na vinařství: Góra Winnica (Weinberg), Winiary (Weindorf). Podnebí tehdy bylo mírnější a daleko teplejší než dnes. První vinohrady vznikly u benediktinských a cisterciáckých klášterů. Francouzští a italští mniši, kteří ve 12. století přicházeli do Polska, jsou zakladateli vinohradnictví. Kníže Sandoměřský, Jindřich, zaměstnal prvního vinaře, který v klášteře Johanitů v Zagosci u Wislice založil vinohrad. První vinohrady v Sandoměři vznikly v blízkosti Svatojakubských hor, protože mniši potřebovali víno pro bohoslužby. Vlastní vinohrady vlastnili také Benediktíni ze Svatokřížského vojvodství. Vinohrady nebyly pouze ve vlastnictví mnichů, ale i důležití občané Sandoměře sklízeli své vlastní hrozny (Mikolaj Gomolka, Jan Dlugosz).
Od 13. do 16. století se v Sandoměři slavil svátek vína, téměř u každého domu byl menší vinohrad a na dvoře Sandoměřského knížete pracoval odborník, povolaný z Itálie, který byl zodpovědný za pěstování vinné révy.
V 19. století padly rostliny za oběť révokazu (filoksera). V první polovině 20. století došlo k pokusům obnovit vinohradnickou tradici, nicméně v regionu došlo pouze k výsadbě několika malých vinic, které dnes již také neexistují.
Na začátku 80. let testoval a modifikoval nejznámější polský vinař, Roman Mysliwiec z Jasla, na 200 odrůd, aby vybral takové, které se dobře hodí k polskému podnebí. V roce 2003 založil Mysliwiec v Krakově Výzkumný institut pro víno a přípravu vína. Od těchto dob si můžeme v Polsku všimnout velkého zájmu o pěstování vína a vinařskou tradici.
Sandoměřská vysočina má velmi dobré půdní i klimatické poměry pro pěstování vinné révy. Je zde větší množství slunečných dní a méně mrazivých nocí než v jiných částech Polska. Během poslední doby vzniklo v okolí Sandoměře několik soukromých vinic: v Pechowě u Klimontova u pana Felicjana Gołębiewského, v Koprzywnici u pana Mariana Knapa a ve Faliszewicích u pana Glodowského.
Oteplování klimatu a zájem o vinohrady může být novou šancí pro region a v následujících letech budou jistě vznikat další vinohrady.
Historie pěstování révy v Sasku
1161 První zmínka o vinařství v údolí Labe
1195 Klášter Altzella získává vesnici Zadel a zakládá tam vinařství
1241 Biskup Konrád disponuje s desátky z vinice Rauhental – zmínka v klášterní knize
1249 Založení vinic mezi vesnicemi Golk a Seusslitz
1266 Míšenští kněží obdrželi od biskupa Alberta II. vinici blízko Cossebaude
1271 První zpráva o výrobě vína v Lossnitz – klášter Sitzenroda dostává od biskupa Withego I.
12 věder vína z „Koschebrode“
1272 První oficiální zmínka o vinařství v Klarissinském klášteře v Seusslitzer
1373 Zmínka o lisování vína míšenských biskupů v Zitzschewig
1403 První zmínka o vinařství v Pillnitz
1547 První soupis vinic „Kurtberge“, které patřily k Hoflossnitz
1588 Vydán předpis saského kurfiřta o výrobě vína
1604 Doktor Aichmann ze Stuttgartu zakládá z pověření Christiana II. vinici podle
wurttenberského způsobu (ohraničená zídkou)
1622 Spitzhaus v Radebeulu je vybudován jako vinařský dům
1650 Stavitel Ezechiel Eckhard buduje na příkaz Georga I. panské sídlo Hoflossnitz
1723 Začátek budování Pillnitského kostela při vinicích
1727 Christoph Knoffel dokončil zámek Wackerbarths Ruh
1750 Spithauzské schodiště v Radebeulu je dokončeno podle plánu Popelmanna
1799 Založení saského vinařského spolku
1810 Královská vinice v Zaschendorfu (Furstenber) je získána saským vinařským spolkem
1811 Vzniká vinařská škola ve Furstenbergu
1840 V Oberlossnitzu se koná vinařská slavnost saského vinařského spolku
1887 19.srpna je poprvé potvrzen výskyt révokazu v Oberlossnitzu
1901 V Lossnitzu se koná první pokus se štěpováním révy
1907 Stavitel Bahrmann sadí v Seusslitzu první štěpovanou révu
1912 V Hoflossnitzu vzniká vinařský spolek
1912 Carl Pfeiffer přichází na zemědělkou školu do Míšně
1913 První zlatý ryzlink přichází z Colmar do Saska
1913 Je založen spolek pro rozvoj vinařství v Losnitzu
1924 Vzniká vzorová vinice ve Spaaru
1928 Ze zámku v Hoflossnitzu se stává vinařský výzkumný ústav
1933 Ratská vinice je pronajata spolkem malých vinařů a nově vysazena, později
další vinice vznikají také v Crassobergu, Oberer Gellertbergu a části Katzensprungu
1936 Založení saského vinařského spolku, který vznikl z Vinohradnické společnosti Sasko.
1938 V Hoflossnitzu založení spolku „Sachsische Weinbaugenossenschaft“
1955 Nová výsadba vinic v Rodebergu v Seusslitzu
1955 Přejmenování spolku „Sachsische Weinbaugenossenschaft“ na
„Sachsische Winzergenossenschaft“
1960 Vinařská společnost dává první parcely drobným pěstitelům
1980 Nová výsadba v Pillnitzeru
1987 Je založen vinařský pěvecký sbor ve Spaargebirgu
1990 Vinařský spolek Sasko je znovu obnoven
1991 V Pillnitzu se koná první saský vinařský den
1992 Otevřena saská vinařská stezka
1992 Vzniká (je potvrzena) vinařská oblast Sasko
1996 Ines Hoffmannová, která předtím byla saskou královnou vína se stává německou
královnou vína
1999 Vinařský spolek Sasko slaví 200.výročí založení
2000 Hoflossnitz je starý 350 let
2002 10 let saských vinařských stezek